Jdi na obsah Jdi na menu
 


Habsburský dvůr
Habsburský dvůr byl Leopoldovým domovem, i jeho královské rodiny. Zde nalézal své přátelé i protivníky, zde také vyrůstal, dvůr byl mu tedy velice blízký a známý. Poskytoval mu zábavu a povyražení, ale i duchovní útěchu. Odtud vládl a prováděl svá veškerá rozhodnutí, habsburský dvůr byl tedy i současně mocenským nástrojem v Leopoldových rukách. Veškerá centrální správa byla těsně propojena s dvorem.
Na dvoře žilo mnoho lidí různého charakteru, byla zde inteligence, úředníci a správa, hospodáři, byrokracie atd. Své místo tu mělo vyhraněno i vojsko, převážně v podobě císařovy stáže a ochrany. Pro veškerý každodenní život na dvoře byly nutná pravidla, kterými se celý dvůr řídil a respektoval jej. Byla to vepsaná etiketa, která měla za úkol ohromnou chaotickou masu lidského davu uvést do organizovaného celku. Etiketa dvořanům poněkud odnímala spontánnost a nutila je ke strojenému a úzkoprsému chování. Můžeme to pozorovat na projevech chování, ale také oděvu, na úpravě tabule atd. Tato etiketa, pravidla a řád měly za úkol jediné, a to vyzdvihnout císařský majestát. [1]
 
Závěr:  Závěrem bych chtěla dodat jakýsi subjektivní pohled z přečtené literatury na Leopolda I. a habsburský dvůr. Leopold I. neměl díky svému postavení situaci jednoduchou. T Smrt bratra mu nepřinesla jen tituly, vyšší vzdělání a post vladaře habsburského rodu, ale také intriky, politické machinace a dvorské úskoky, ve kterých se musel více než dobře orientovat. Královská krev mu zaručovala úctu a obdiv, to co nebylo snadné si vydobýt, jest respekt a autorita. Zda se to Leopoldovi podařilo získat je otázkou pohledu a názoru. Jedno z velice diskutabilních témat je Leopoldův útěk ze známé bitvy u Vídně. Pod útokem tureckého vojska, císař s rodinou uprchl. O několik dní později po získání politických spojenců organizuje protiofenzivu. Nakonec je Vídeň dobyta zpět. Nalézáme zde dva, někdo i více pohledů na Leopoldův charakter, politickou účast a jeho postavení nejen v rakouských zemích, ale zejména v zemích uherských. Mnoho otázek zní přibližně takto: „ Projevil se zde Leopoldův strach o svůj život a ztrátu postavení či ne?“ Jeho obava o svou rodinu, ať již královského či jiného původu je pochopitelná. Nabízí se zde, ale jiná možnost: poslat královskou manželku a pokračovatele rodové linie do bezpečí a zůstat v nadcházejících dnech ve Vídni a čelit tak se svými muži Turkům, bok po boku v rychle se blížící bitvě. „Kdyby se tak stalo, byl průběh bitvy jiný?“ „A jestli ano, kdo by získal na habsburskou stranu tak významného spojence, jako byl polský král Jan III.Sobiesky?“ 
Tyto otázky nedají historikům zabývajícím se tímto tématem spát. Dalším související myšlenkou je, jaký by byl vývoj Uher. Postupným osvobozováním měst a vesnic okupovaným Osmanskou říší došlo k zatlačení Turků, vítězství se poté dovršilo Karlovickým mírem, který byl důsledkem bitvy u Zenty pod vedením Evžena Savojského. Osmanská říše se tímto tak vzdala definitivně Uher. Postavení Leopolda, ač jeho snaha byla velká v Uhrách, nikdy nebyla stabilní. Po tomto incidentu, tedy po Vídeňské bitvě Leopold ustanovil Prešpurský sněm. Ten znamenal jednoznačný průlom do stavovských práv v Uherském království. Habsburci byli přijati jako dědiční panovníci. S čím ale Maďaři silně nesouhlasili, bylo následné zrušení tzv. 31. Článku Zlaté buly Ondřeje II., který uzákoňoval právo odporu proti panovníkovi. Uherské království se vyznačovalo vždy vůči habsburským panovníkům odporem, jak politickým tak osobní nesnášenlivostí.
Co se týče vídeňského dvora propleteného pletichami a manévry, dvůr nebyl Leopoldovi příliš velkou oporou. Bylo to centrum veškerého dění, odtud Leopold vládl, odtud dělal svá mocenská rozhodnutí. Do Vídně si nechal posílat vybrané, ať známé či neznámé výtvarné umění. V Benátkách to byl Humprecht Černín z Chudenic, který obstarával a tudíž i hojně přispíval do habsburské obrazárny.
Italské prvky a stavitelské elementy nejsou jedinými přejatými živly na habsburském dvoře.   I když s Ludvíkem XIV. vedl Leopold jakýsi diplomatický zápas, francouzský typ staveb byl ve Vídni velmi oblíbený. Na dvoře kolovaly dobové francouzské romány. Jak je známé, vrchol baroka se prolínal souběžně s rozvojem klasicismu a osvícenství. V umění byla značně zvýrazněná katolická víra a obrazotvornost. Značnou úlohu měla také symbolika, která zobrazovala jak životní děje, tak určité věci. Leopold byl s tímto vším spjat, ve Vídni se narodil, byl zde vychováván, stal se vládnoucí hlavou tohoto města a tím spíš také určoval její chod a vytříbenost.


[1]I. Čornejová a spol.,Ve stínu tvých křídel-Habsburkové v českých dějinách, Praha 1995, s.125.