Poslední dny císaře
Mnoho historiků a současníků se dívají na Leopolda různě. Asi jeho největším problémem byla jeho nerozhodnost. Nebyl člověkem, který dělal ukvapená rozhodnutí a při řešení akutních problémů se přímé odpovědi vyhýbal. Jeho politika měla spíš defenzivní charakter, což odpovídá jeho postavení opatrného politika. Upřednostňoval své rádce a vždy si s trpělivostí a rozmyslem vyslechl názor nějakého hlavního ministra, s kterým mohl diskutovat a nechat si předkládat různá řešení. Nakonec však vždy rozhodl sám a nebyl zdaleka tak manipulovatelný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Leopold byl velice kulturním člověkem, miloval hudbu, pro niž měl nadání. V knihách si liboval a položil velice slušné základy dnešní Rakouské národní knihovny. Stal se také sběratelem výtvarného umění, k jeho oblibám spočívala sběratelská vášeň mincí. Projevoval zájem o astrologii a alchymii.[1]
S jeho smrtí nastal konec jedné slavné éry. Císař ulehl ve dnech 17. dubna 1705, když rozpoznal, že jeho nemoc je vážná, podepsal poslední verzi svého testamentu. Jednalo se o listinu a souhlas, že po jeho smrti ho bude zastupovat uherský a římský král Josef I. Leopold I. skonal dne 5. května roku 1705, v pokročilém věku 64 let. Příčinou jeho smrti se uvádí cirhóza jater. Jeho tělo bylo vystaveno a později uloženo do rodové krypty pod kostelem vídeňských kapucínů. [2]
[1] J. Mikulec, Leopold I. život a vláda barokního Habsburka, Praha 1997, s.171-179.
[2] Tamtéž, s.156- 163.